Life is strange

V lednu tohoto roku vyšla první epizoda hry s názvem Life is strange a hned takhle z kraje roku nasadila laťku někam mezi nejlepší a nedosažitelný a můžu s klidem říct, že zatím ji letos nic nepřekonalo.

Life is strange pro mě není důležitá jen jako hra, ale protože byly epizody uvolňovány postupně a poslední vyšla minulý týden, ohlédl jsem se u závěrečných titulků nejen za hrou, ale i za sebou. Je to totiž druhá příběhová hra, kterou jsem hrál bez českých titulků. I poslední díl Walking dead jsem si nakonec očeštil, protože v době, kdy jsem se k němu dostal, už byly titulky venku.

U Life is strange to je ale jiné. Na rozdíl od prvního dílu, kde mi toho docela dost uteklo, třeba to nejdůležitější, což je příběh Kate, jsem už s pátým neměl jediný problém. Hledal jsem ve slovníku pouhá dvě slova a většinu dialogů bych zvládl i bez titulků. S Life is strange urazila ohromnou cestu i moje angličtina.

A tak jsem to tedy dohrál. Příběh je starý jako příběhy sami. Vývojáři nám během prvních několika scén ukáží něco, co spustí celou řadu událostí, které nakonec vedou do jediného možného bodu. Konec si nechám pro sebe, ale až budete Life is strange hrát, věřte, že nejdůležitější je tady cesta a že neexistuje špatné rozhodnutí. Při výběru voleb buďte sví a nepřemýšlejte nad možnostmi. Hra vás nakonec celým příběhem provede tak, že vám to bude příjemné.

Já se asi víc rozepisovat nebudu. Recenzí je všude hromada, hra stojí za to i v případě, že hry nehrajete a pravděpodobně vám pojede i na nějakém slabším notebooku. Life is strange se musí prožít. Není to hra, kterou by šlo snadno popsat a tak se teď vzmůžu jen na BRILANTNÍ a díky.